Výpočet množství obkladů a dlažeb pro renovaci koupelny

V situaci, kdy budete pokládat dlažbu sami, je obtížné předvídat všechna úskalí. S nedostatkem materiálu se setkáváme velmi často. Příčinou jsou rozbité obklady, nedbalá práce, nutnost řezat obklady na míru a potřeba vyhnout se vyčnívajícím plochám v koupelnách a toaletách. A to nemluvíme o tom, že obklady je často třeba provádět v souladu s uspořádáním vzoru.

Nenechte se však odradit, protože existují klíčové přípravné kroky. Ty vám ušetří materiál i čas.

Nejprve je třeba vypočítat počet kusů obkladů. Pořízením schématu pokládky s přihlédnutím ke skutečné velikosti určíte přesnou plochu, kterou je třeba obložit. Při nákupu obkladů a dlažeb si ponechte 10% rezervu z vypočtené plochy. Takové množství náhradního materiálu se vám bude v budoucnu jistě hodit, pokud budete potřebovat vyměnit položený kus nebo pokud budete potřebovat vzorek pro výběr koupelnového vybavení, které bude ladit se stěnami.

Výpočet nákupu začneme měřením koupelny. Vezměte si metr a změřte výšku stěn a velikost podlahy. Koupelna je při pohledu shora málokdy čtvercová, častěji je obdélníková. V prvním případě stačí změřit délku pod jednou stěnou a ve druhém případě pod dvěma stěnami. Po výpočtu obvodu místnosti jej vynásobte výškou stěn a získáte celkovou plochu.

Rozměry dveřního otvoru, okna, výdechu a plochy stěny, kterou bude pokrývat vana, se odečtou od plochy celé místnosti. Mezitím je vhodné přišroubovat nástěnné montážní profily ke stěně v úrovni horního okraje vany.

Pokud je místnost nepravidelného tvaru a má výklenky, klenuté stěny a sloupy, musí se všechny prvky měřit zvlášť. Nemusíme získat přesnou hodnotu jejich plochy, pro určení spotřeby obkladového materiálu stačí hrubý odhad. Rozměry složených tvarových prvků přičtěte k ploše plných obdélníkových stěnových dílů. Výsledek je třeba zaokrouhlit nahoru.

Na základě výsledků měření vytvoříme schéma koupelny. Nebo můžeme požádat naše designéry o vypracování projektu, který ukáže hotový vzhled místnosti po obložení. V případě potřeby může zobrazovat umístění sanitární keramiky, nábytku a dalších předmětů v interiéru.

V závislosti na způsobu pokládky keramických obkladů se může lišit spotřeba materiálu a rychlost práce. Z následujících možností si vyberte způsob pokládky, který vám nejlépe vyhovuje:

1. Standardní;
2. Diagonálně;
3. Odsazení;
4. Pokládka parket
5. Modulární pokládka

Pečlivě zvolte potřebný způsob obkládání. Ne všechny jsou vhodné pro dlaždice s určitým směrem vzoru. Podívejme se nyní podrobněji na výhody a nevýhody každého z nich.

Široce používaný způsob obkládání podlah i stěn. Jedná se o pokládání dílů v rovnoměrných vodorovných a svislých řadách tupo na tupo. Důležitým předpokladem pro čistou instalaci je dodržení horizontální a vertikální úrovně. To se provádí kontrolou pravých úhlů pomocí trojúhelníku a svislých a vodorovných odchylek pomocí vodováhy.

Standardní metoda se používá k lepení obdélníkových a čtvercových dlaždic, je vhodná i při pokládce dlaždic velkých rozměrů. Pro bohatší design můžete vytvořit soustředný vzor z fragmentů nebo střídat řady různých barev. Samotná metoda je snadná na naučení a šetří slušné množství času. Zároveň má však i své nevýhody:

• Tato metoda je vhodná pouze pro dlaždice bez spár a pravidelného tvaru;
• Požaduje se absence tónovacích vad a tloušťka desek;
• Vzor obkladů bude poněkud monotónní.

Kvalitního výsledku při standardní montáži snadno dosáhnete, pokud dodržíte rovnoměrnou spáru mezi řadami a upravíte vrcholy rohů sousedních dílů.

Jak už název napovídá, řady dlaždic se pokládají diagonálně, pod úhlem 45 stupňů k plochám. Díky tomuto obložení se opticky prodlouží vzdálenost mezi rohy roviny. Úhlopříčný směr řad opticky vyrovnává kolmé stěny a podlahy.

Metoda není tak jednoduchá jako předchozí, vyžaduje přesné osazení pod pravým úhlem a vyřezání velkého množství materiálu do oblastí stěn. Pokládání diagonálně trvá déle než jiné metody.

Tento typ pokládky vyžaduje přesný návrh podle skutečné velikosti dlaždic a stěn. Všechny dlaždice musí mít stejnou velikost, na okrajích nesmí být žádné výstupky ani odštěpky. Při tomto typu instalace je lepší zvolit čtvercové dlaždice.

Pro usnadnění práce by měla být první řada dlaždic položena standardním způsobem. V této řadě jsou dlaždice umístěny do obdélníkového tvaru o délce rovnající se úhlopříčce čtvercových dílů hlavního zdiva. Na řadu obdélníkových dílků položte trojúhelníkové poloviny čtvercových dílků přeponou dolů. Z nich se postupně seřadí řady plných čtverců. Důležité je zarovnat hrany sousedních dílů rovnoměrně tak, aby jejich vrcholy ležely v jedné přímce. Zkontrolujte, zda jsou řady rovné a svislé, a v případě potřeby nalepené dlaždice opravte.

Existují dva způsoby pokládání řádků:

• Sklon. V tomto případě se snadno dostanete do strany a odchýlíte se od úhlu 45 stupňů. Pokud nejste zkušený obkladač, nepokládejte tímto způsobem obklady sami.
• Ve vodorovné poloze. Tato metoda je jednodušší a nebudete mít problémy s tím, abyste díly správně umístili. Jednoduše zarovnejte vodorovné a svislé rohy každého z nich do jedné přímky.

Hotový vzor povrchu po takovém obkladu připomíná cihlové zdivo. Velmi vhodné bude, pokud jste zvolili materiál s trojrozměrným povrchem stylizovaným jako přírodní kámen nebo dřevo. Tato metoda se týká především obdélníkových dlaždic, ale skvěle bude vypadat i u čtvercových kusů.

Dlaždice umístěné podle principu zdiva budou vypadat stejně dobře na stěnách i na podlaze. Materiál by měl být pokud možno jednobarevný.

Stejně jako u tradičního způsobu se dlaždice pokládají vodorovně od druhé spodní řady. Hlavním rysem při pokládce je dodržet danou šířku spáry mezi dlaždicemi, aby u stěn nezůstala příliš velká mezera.

Další řadu umístěte nad předchozí řadu a dbejte na to, aby se šev spodních spojovaných dílů nacházel uprostřed plných obdélníků horní řady. Nejlépe je začít uprostřed, aby se spodní spára nacházela uprostřed dlaždic.

Protože tento způsob obkládání silně připomíná vzor podlahy z tvrdého dřeva, bude pro podlahu vhodnější.

Na svislých rovinách se bude obtížně opakovat a boční stěny se budou opticky ohýbat podle tohoto vzoru.

Charakteristický vzor je vytvořen pouze pomocí obdélníkových dlaždic. Efekt bude výraznější, pokud se v ornamentu vystřídají dva druhy destiček různých barev.

Parketové podlahy se vyskytují ve 2 typech:

1. Pravidelná rybí kost, kde jsou řádky klikaté;
2. Vzor rybí kost, kde jsou hlavní dlaždice uspořádány kolem menší čtvercové dlaždice.

Specifický vzor parketového zdiva je ideální pro místnosti, kde se stěny nestýkají v pravém úhlu nebo mají složitý tvar. Pro tento vzor jsou nejvhodnější obklady s přírodní kresbou dřeva, teplé tóny nebo kontrastní kombinace černých a bílých desek. Ve schématu rybí kosti budou dobře vypadat tmavší a sytější barvy.

Proces pokládky parket je do jisté míry podobný diagonální podlaze. Budete muset vyříznout jednodílný kus podél linie, která vede z rohu do středu protilehlé delší strany obdélníku. Vzniklé dílky tvoří rovnostranný trojúhelník. Až budete mít správný počet těchto trojúhelníků, připevněte je na stěnu. Tímto způsobem získáme první řadu, na kterou budeme klikatě pokládat další řady.

Modulární pokládka činí interiér malé koupelny detailnějším a bohatším díky velkému počtu dílů. Moduly lze uspořádat do složitých geometrických vzorů, barevných mozaik nebo dokonce celých obrazů. Chcete-li efektivně využít prostor, který je v místnosti k dispozici, a dodat jí kreativní prvek, doporučujeme požádat o pomoc designéry koupelen. Vytvoří vám design na míru.

Modularizaci si můžete také provést sami pomocí hotových map. Ty jsou součástí sad modulů a jsou k dostání ve specializovaných prodejnách keramických obkladů a dlažeb.

Při sestavování modulu z dílů byste se měli řídit přesným rozvržením. Rozměry dlaždic s různými vzory a barvami by měly být v plánu co nejpřesněji znázorněny. Při montáži je rozhodně nutné zarovnat trojúhelníkové rohy a jasně dodržet šířku všech spojů.

Simulace modulární montáže vám nabízí svobodu, abyste nemuseli vše počítat sami. Jejich přední strana již obsahuje modulární mřížku dekorativních prvků. V nabídce je velké množství vzorů a designových stylů, takže nejste omezeni ve výběru.

Při výpočtu množství použitého materiálu je důležité přesně určit obkládanou plochu. Za tímto účelem se vypočítá plocha podlahy a stěn a odečtou se od ní všechny plochy, které nejsou obloženy: plochy stěn za koupelnou a sprchovým koutem, dveřní a okenní otvory a větrací otvory.

U podlah a stěn nepravidelných tvarů je podmíněně rozdělte na kombinaci ploch v podobě jednoduchých geometrických tvarů: trojúhelníků, obdélníků, lichoběžníků. Vypočítejte plochy zvlášť, sečtěte je a zaokrouhlete nahoru.

Pro přehlednost a lepší pochopení rozmístění fragmentů v budoucím schématu dlažby jej proveďte v měřítku. Obkreslete si vzorovanou mřížku, abyste zjistili, kolik dílů se vejde na stěnu a kde je bude třeba oříznout.

Předem si vypočítejte podlahovou plochu a zaokrouhlete ji na celé metry čtvereční.

Na základě měření jsme například vypočítali, že podlaha zabírá 8 m2. Při výběru dlaždic si vyberete čtvercovou dlaždici o rozměrech 35x35 cm. Plocha jednoho takového kusu bude 0,123 m2. Vypočítáme počet kusů dlaždic, pro který vydělíme celkovou plochu číslem 0,123. Máme celkem 65 kusů.

Jelikož víte, že se celá řada kusů nevejde a ořezávání je nevyhnutelné, připočtěte k tomuto číslu rezervu ve výši 8-10 %, abyste měli rezervu. Při použití námi vypočteného množství materiálu nám vyjde celkový počet 71,5. Zaokrouhlením počtu dlaždic na celé číslo nám vyjde celkový počet 72 dlaždic.

Je důležité si uvědomit, že dlaždice v tomto formátu jsou baleny po 10 kusech. Pokud si nemůžete koupit jednotlivé kusy po jednom, je lepší koupit správný počet balení s větším počtem kusů, než je odhadovaný počet. Standardní počet desek v balení je 5, 7, 8, 10 a 12.

Postup výpočtu pro povrchovou úpravu stěn je téměř totožný s postupem pro povrchovou úpravu podlah. Při znalosti výšky a obvodu koupelny vypočítejte celkovou plochu. Od této hodnoty odečtěte rozměry ploch skrytých za vanou a rozměry rámu dveří s okenními rámy.

Určité potíže vznikají, pokud vzor pokládky zahrnuje střídání řad dlaždic různých barev, vkládání ozdobných desek a lemování tužkou nebo bordurou. Zde se hodí přehledné schéma.

Na papíře nebo v grafickém editoru nakreslete jeden sloupec dlaždic. Pomocí barev nebo čísel označte talíře s různými vzory a barvami, okraje, ozdoby. Vydělte obvod místnosti šířkou jedné desky a získáte počet dlaždic, které se mají položit v souvislé řadě. Pokud jsou řady přerušeny otvory nebo římsami, odečtěte a přičtěte jejich délku k obvodu.

Vypočtený počet dlaždic pro každou jednotlivou dlaždici by měl být zaokrouhlen na celé číslo a zvýšen o 5 %. Zopakujte výše uvedený postup pro výpočet nákladů na každou řadu, pokud je položeno několik řad stejných dlaždic, sečtěte je.

Dosud popsané metody výpočtu spotřeby dlaždic platí, pokud se držíte standardního pokládání nebo schématu s odsazenými řadami. Stejně tak není správné určovat počet dlaždic pro diagonální metodu.

Diagonální obklady jsou v odborných kruzích známé jako jedny z nejnákladnějších z hlediska materiálu. Celé desky se při pokládání řádků ořezávají velmi často a ve velkém množství, takže velikost ořezaných částí je třeba čas od času upravit a v případě potřeby je vyřadit, pokud dojde k velkému rozptylu.

Výpočet dlaždic je snadný, pokud si na milimetrový papír nakreslíte rozvržení. Celé kusy se dají počítat popořadě, ale ty, které jsou oříznuté do tvaru trojúhelníku, jsou poměrně jednoduché.

Pokud jsou pro práci použity obdélníkové dlaždice, bude trojúhelníkový kus na obložení představovat čtvrtinu plechu. Pokud je vzor složen ze čtvercových listů, jsou při ořezávání rozděleny na polovinu. Z toho lze snadno vypočítat, kolik celých dlaždic budete muset oříznout.

Vypočítejme počet hranic a tužek pro plánované opláštění. Obvod, po kterém se dlažba pokládá, rozdělte šířkou prvku. V našem případě je to 11,4 děleno 0,25. Výsledkem bude nejbližší celé číslo 46. Toto číslo bude odpovídat přesnému počtu obrubníků.

Vzhledem k tomu, že tužka bude instalována na horní a spodní část obrubníkové lišty, bude jich potřeba dvakrát tolik - 92 kusů.

Pro dosažení co nejlepšího výsledku se připravené stěny a podlaha vyrovnají do roviny s hranou nepřesahující 3 mm. Dlaždice se pak pokládají na minimální vrstvu lepidla, které je pouze připevní k podkladu. Požadovaná tloušťka vrstvy je v tomto případě 5 mm.

Méně žádoucí je nanášet lepidlo a dlaždice na povrchy, kde jsou rozdíly až 30 mm. Lepidlo v takovém případě nejen připevňuje dlaždice ke stěnám, ale také vyplňuje dutiny a vyrovnává pracovní rovinu jako celek. Pokládka musí být provedena v silnější vrstvě a vyžaduje více směsi.

Zejména pokládka na hladký povrch s malým počtem pórů a drsných hran pomůže minimalizovat spotřebu lepidla. Neošetřené cementové stěny díky své porézní struktuře absorbují více tekuté směsi než hladký beton a sádrokarton. Nehledě na to, že se hodí k vyrovnávání nedokonalých stěn.

Tloušťka nanášené vrstvy je přímo úměrná velikosti keramické dlaždice. Při pokládce na cementové lepidlo je poměr přibližně následující:

• Pro čtvercové dlaždice 10x10 až 2 mm lepicí směsi;
• Pro čtverce o straně 20 až 30 cm - 2-3,5 mm lepidla;
• Pro dlaždice 30x30 až 50x50 cm, 3,5 až 4,5 mm lepidla;
• Desky větší než 50x50 cm - vrstva lepidla cca 4-5 mm;
• U desek se stranami nad 60 cm je třeba na zadní stranu desky nanést další vrstvu lepidla.

Různé velikosti ozubení špachtle pomáhají nastavit výšku vrstvy lepidla. Standardní výška těchto hrotů je 6, 8, 10 a 12 mm.

Protože obyčejným plochým hladítkem není možné nanést vrstvu rovnoměrně, lepidlo se uhladí ozubeným hladítkem, aby se dosáhlo rovnoměrné výšky vrstvy a odstranil se přebytek malty.

Vzhledem k tomu, že hladítko lze snadno vést pod úhlem 45 stupňů, automaticky vytvoříte drážky z lepidla ve správné výšce. Vznikne vrstva o výšce rovnající se polovině výšky hrotů.

Proto pokud pracujete s dlaždicemi 30x30, budete potřebovat hladítko se zuby ne menšími než 8 mm, pro dlaždice 50x50 - se zuby 10-12 mm atd.

Moderní lepicí směsi se dělí na 3 typy:

1. S cementovým základem;
2. Disperzní lepidlo;
3. Epoxidové lepidlo.

Směsi na bázi cementu obsahují kromě samotného cementu také pojivo. K přípravě se používá čistá voda s přídavkem latexových primerů. Cementové směsi se používají všude, protože jsou levné a snadno se používají. Plochu 1 m2 lze rovnoměrně pokrýt 1 mm silnou vrstvou při spotřebě 1-1,9 kg suché cementové malty.

Disperzní lepidlo se prodává jako hotová malta na bázi pryskyřice. Nemusíte jej dodatečně ředit. Tento typ je výhodný, protože není nutné dodržovat poměr a míchat v několika krocích. Vyšší cena ve srovnání s cementovým lepidlem je kompenzována poloviční spotřebou disperzní malty.

Epoxidové lepidlo je soubor syntetické pryskyřice a katalyzátoru. Obě látky se smíchají v daném poměru a vytvoří se lepicí směs připravená k použití. Tento typ směsí velmi silně přilne k jakémukoli povrchu a je vhodný pro vysoké mechanické zatížení a agresivní prostředí. Smrštění epoxidového lepidla je zanedbatelné. Spotřeba tohoto materiálu je vysoká (1,5 až 3,5 kg na m2), ale kvalita povrchového spojení a provozní podmínky nejsou srovnatelné s jinými typy směsí.

Pro náš příklad se tedy pokusíme určit spotřebu suchého cementového lepidla pro dokončování stěn a podlah. Naše obklady mají rozměr 25x35 cm, takže optimální vrstva malty by byla 3-3,5 mm. Tato tloušťka vyžaduje minimální spotřebu 3,5 kg/m2.

Při obvodu 12 m a výšce stropu 2,5 m je plocha stěn 30 m2. Po odečtení dveřního otvoru o rozměrech 2,06 × 0,6 m je plocha pro obklad 29 m2. Vynásobíme-li uvedenou spotřebu lepidla plochou, získáme 101,5 kg.

Spotřebu pro pokládku dlažby lze snadno vypočítat. U dílců 35x35 cm je spotřeba lepidla na metr čtvereční téměř stejná jako u stěn - 3,5 kg. Celkové množství suché směsi pro obkladovou plochu 8 m2 je 28 kg.

Celkově budete potřebovat nejméně 130 kg suché směsi na dokončení prací v koupelně, což odpovídá 6 pytlům, pokud si vezmete navíc.

Stojí za to podrobně popsat a určit hmotnost malty pro spáry. Množství směsi se řídí velikostí samotných spár (šířka a hloubka), kvalitou jejich vykartáčování od zbytků lepidla, hladkostí pokládky.

Spotřeba spárovací hmoty je kromě velikosti spár přímo závislá na velikosti úlomků dlaždic. Průměrnou spotřebu lze odvodit ze vzorce:

(A+B)/(AxB) x C x D x 1,6 [kg/m2], kde

• A je délka dlaždice v mm;
• B - šířka dlaždice, mm;
• C - tloušťka dlaždice, mm;
• D - šířka spáry, mm.

Dále stačí toto číslo vynásobit celkovou velikostí plochy.

V tomto příkladu by se pro plochu 29 m2 s šířkou spáry 25x35 cm 2 mm použila spárovací hmota o velikosti

(350+250)/(350x250) x 7 x 2 x 1,6= 0,154 kg/m2

Množství suché malty pro injektáž celé plochy je tedy 0,154*29= 4,466 kg.